Přejít k obsahu webu

Intenzivní iNula

Září 17, 2012

Už nikdy nebudu pít před šifrovačkou. Už nikdy nebudu pít před šifrovačkou. Už nikdy nebudu pít před šifrovačkou. To bylo jen malé připomenutí, abych nezapomněl, že opravdu není dobrý nápad jít večer před šifrovačkou s větší částí týmu kalit a zřídit se pod obraz. Nakonec to ale naštěstí dopadlo celé nad očekávání dobře, i když chvílemi jsem tomu nevěřil.

Na iNulu jsme se s týmem Nevíš letos chystali poprvé a pořádně jsme nevěděli, co máme očekávat. Přestože se iNula na první pohled tvářila jako lineární šifrovačka, pravidla dávala tušit poněkud jiný přístup k postupu a šifrám. Složení týmu se skládalo z víceméně stabilního jádra, tj. já, Fredy a Dejv, navíc jsme přibrali Vojtu z Chlíftýmu s jeho přítelkyní Helčou. Celkově se na iNulu přihlásilo asi čtyřicet týmů. Na rozdíl od Svíček vyšlo krásně počasí, takže procházka nocí byla velmi příjemná, nicméně vzhledem k mírné kocovině jsem měl ranní krizi posunutou už na večer, proto jsem si to až zas tak neužil. No nic, nebudu předbíhat,

První šifra
Že nejsem úplně v nejlepší kondici jsem poznal už na startu, kdy jsem asi dvě minuty hledal svůj tým, přestože jsem prošel asi metr od něj. No nic. Dejv taky trochu hledal start, ale snad se to časem srovná. Orgové nezdržují nějakými ceremoniemi a hned se začíná. Ve startovní obálce se kromě nápověd, obálky pro nuly, sady nálepek pro kontrolu na stanovištích a karty týmu nalézalo také audio CD s nahrávkou první šifry. Bohužel jsme neměli k dispozici žádný CD přehrávač, takže si Fredy musel prvně počkat frontu u orgů, kde se dalo získat zadání i nahrané na mp3 přehrávač. Následně se s Vojtou pouští do poslouchání. Zbytek týmu se zatím, jelikož máme jen dvě sluchátka, poněkud nudí. Kluci za chvíli přicházejí i na řešení. První část nesmyslného textu je šifra, druhá část je sada rovnic, která je klíč. Po dalších pár minutách, kdy se konečně nepatrně zapojí i zbytek týmu, máme řešení: Královopolské nádraží.

Druhá šifra
První přesun je docela dlouhý, ale podaří se nám dobře chytnout autobus, takže na druhé šifře jsme něco před sedmou. V průběžném pořadí jsme šestí, což nás hodně povzbudí. Jdeme si sednou dovnitř do haly nádraží a pouštíme se do luštění. Druhá šifra se jmenuje Brid a vyznačuje se asi čtrnácti obrázky a křížky. Rozložení obrázků nic nepřipomíná, nějaké zjevné asociace na obrázky nás nenapadají, také po přezkoumání šifry pravítkem nenacházíme nic zajímavého. Po delší době přicházím s nápadem, že šifra by mohla být nějaká variace na mapu, jenže jaká. Dopis nám přijde jako jasná pošta, kříž by mohl být třeba kostel, jenže co se zebrou a lachtanem. Možná přechod, zoo, nebo bazén? Hledáním nějakých souvislostí v mapě ztrácíme asi další hodinu. Po té si dáme nápovědu, která nám nicméně pouze řekne, že je to mapa v neznámém měřítku a poloha orga je vyznačena iNulou. Že je poloha orga iNula jsem tušili, jenže ještě stále není jasné, jestli máme na mapě prvně najít orientační body a iNulou je značen org z trojky (respektive další šifra), nebo je to poloha orga který nám předal dvojku. V okolí Královopolského nádraží se nám stále nějak nedaří orientovat mapu, jediné dva body které by možná pasovaly jsou blízký kostel a Fredy si vzpomíná, že v parku poblíž je skutečně basketbalový koš, který máme na obrázku. Já to jdu obhlédnout ale nikde nic nenacházím. Tohle byl klíčový okamžik šifry, protože u koše část šifry opravdu byla, jenže já blbec jsem si jí nevšiml. No nic, další řešení samozřejmě nikam nevedlo, takže asi o tři čtvrtě na deset volám orgům o záchranu. Ti mi sdělí, že heslo je Jára Cimrman, což nějak vůbec nechápu a trvá trochu delší dobu než mi org vysvětlí, že máme jít na jeho ulici.

Třetí šifra
Přesun probíhá stále v pohodě, MHD zatím jedzí dostatečně, takže na ulici Járy Cimrmana v Medlánkách jsme za patnáct minut. Vyzvedneme si zadání od orgů, ale dřív než si najdeme místo na luštění, začne Vojta číst řešení. Zbytek týmu nechápe, ale nikdo se samozřejmě nezlobí. Nasedáme tedy hned znovu na tramvaj a jedeme na čtyřku.

Čtvrtá šifra
Čtvrtá šifra se nachází v Řečkovicích kousek za kostelem, zároveň dostáváme i prvním bonus. Šifru tvoří spousta souvětí s tučnými písmenky v posledních slovech. Jedná se o první šifru na které si zaluští celý tým a společnou prací se k řešení dostáváme asi po hodině. Jednalo se o velmi pěknou šifru, další z nespočtu variací šifer na přísloví, na které se konečně trochu rozluštil celý tým.

Pátá šifra
Cesta k Soběšickým rybníčkům je trochu delší, poměrně brzy se dostáváme pryč z města do terénu a navíc musíme obcházet celý areál Lachemy. Mně to ale nevadí, mám svoji posunutou ranní krizi, která začala už někde na dvojce, a rád se projdu. U rybníčků vidíme velmi velké množství luštících týmů a dostáváme zadání od orgyně, která nám také mimochodem řekne, že šifru ještě nikdo nevyluštil. Paráda. Na zadání je napsáno, že šifrou je blikající světlo na opačné straně rybníčku. Světlo opravdu bliká, ale bliká v pravidelných intervalech jednou barvou. WTF? Podrobnějším pozorováním se ukáže, že intervaly nejsou všechny stejné a všechny barvy také ne. V týmu rozlišujeme dva druhy barev, žlutou a červenou. Vojta tvrdí, že vidí tři, ale nikdo mu to nevěří. Opsat celou sekvenci dvou barev dlouho netrvá, ale s délkami je to horší, rozdíly tam jsou určitě, ale na cca čtyř sekundové bliknutí se jedná tak o 10-15%. Zkusím tedy něco přečíst, ale opětovným měřením zjistíme, že chybovost určení mám kolem padesáti procent. Dejv se stopkami to nerozliší vůbec, takže jdeme otevřít nápovědu. V nápovědě zjistíme, že máme použít něco ze startovní obálky, z čehož usoudíme, že to bude asi to CD,  jinak by orgové první šifru prostě přehráli nahlas. Koukáním odrazem přes cédéčko objevíme ve světle modrou barvu (která tam mimochodem podle orgů vůbec nebyla), ale jinak se nikam nehneme. Další nápad je, že délka stopy na první šifře byla zhruba stejně dlouhá jako délka celé sekvence bliknutí, ale přesným přeměřením se ukáže, že se liší asi o čtyři vteřiny, takže také nic. Jelikož stále nejsme rozumně schopni rozlišit délku intervalů a nic dalšího nás nenapadá, voláme si o druhou záchranu.

Šestá šifra
Řešení pětky bylo „Sobulecke kirchec“, což jsme přeložili jako kostel v Soběšicích, nicméně u kostela (kláštera) v Soběšicích nic není. Doporučený hantecké slovník nikdo nemá, tak otvíráme mapu a zkoumáme kde by dále mohlo být řešení. Já s Dejvem se nakonec vydáváme na ulici U kaple, zbytek týmu jde ke hřbitovu. Šifra je nakonec u hřbitova, takže jsme se s Dejvem jen trochu prošli, ale o nic jsme nepřišli. Když se vracíme ke zbytku týmu, ještě totiž nic vyluštěného nemají. Šifra obsahuje spoustu různě dlouhých čárek a obloučků seřazených vedle sebe a pod tím devatenáct písmen. Zdá se, že jde o nějakou grafiku, jenže jakou. Nápověda odhalí, že máme nějak rozkládat a skládat, ale jak. Ukáže se, že krajní dvě čárky jsou od sebe vzdáleny přesně devatenáct centimetrů, což je ale, jak zpětně zjistíme, náhoda. Následné pokusy tudíž nikam nevedou a protože na většinu týmu přichází pověstná krize (já už ji mám naštěstí za sebou) a tak si zase voláme o záchranu.

Sedmá šifra
Na sedmou šifru přicházíme kolem páté hodiny ranní. Obsahuje spoustu barevných trojúhelníků v mřížce a mimo ni, a je vítaným zpestřením. Na předchozích šifrách jsme totiž měli minimum nápadů, tady jich máme konečně až až. Problém je v tom, že jsou všechny k ničemu. Možná trochu zbytečně nám šifra připomene nějakou hru, Kakuro nebo Sudoku, taky jedna věta ze startovních nápověd je o hraní her, tak zkoušíme různě posouvat a doplňovat do mřížky. Mřížka je 6×6, rozdělená na dvě poloviny po osmnácti, v první polovině je ze čtverečků poskládáno písmeno A, v druhé S. Jelikož je S právě devatenáctka, evokuje to ve mě dojem, že bychom měli do mřížky vepsat abecedu. Nápověda je nám opět úplně k ničemu, a když konečně po nějaké době opouštíme ideu hry, je už světlo a všichni jsme natolik otrávení, že si voláme o záchranu.

Osmá šifra
Už je světlo a to přesuny velmi zrychlí. Na kopci za Ořešínem, kousek od ranče CH kde jsme před pár lety s kluky slavili maturiťák, stojí stan, v něm leží ve spacáku Yeti s šifrou. K šifře dostaneme také každý kalíšek burčáku, to asi kdyby nám to luštění nějak moc šlo. Šifra se stočenými římskými číslicemi je naštěstí velmi lehká, a máme ji asi za pět minut. Naštěstí, protože čtvrtá záchrana v radě by asi týmovou morálkou dorazila. Takto se můžeme rychle zvednout a jít na další stanoviště.

Devátá šifra
Zdá se, že s novým dnem se do týmu vlil nový elán, tudíž ani řešení deváté šifra s hracími kostkami na sebe nedává dlouho čekat. Tentokrát je to hlavně Vojtova zásluha, ale dobrou náladu má celý tým. Z průběžného cca dvaadvacátého místa na sedmičce se zase pomalu začínáme posouvat nahoru. Dokonce i přesuny jsou o poznání svižnější. Je to trochu i tím, že Vojta se v okolí docela vyzná a tak ani nemusíme moc koukat do mapy.

Desátá šifra
Tak desítka byla jedna z nejhezčích šifer za celou hru, čtyřúhelníky podle kategorií, kdy jeden člen byl vždy asociace se mi moc líbily. Řešení sice trvalo o trošku déle, ale to bylo hlavně způsobeno časovou náročností šifry, než problémy s řešením. Máme intenzivní pocit, že obtížnost šifer je na letošní iNulou trochu nerovnoměrná. Na druhou strano by to znamenalo, že teď už budou jen lehčí šifry, což také nemusí být ke škodě.

Jedenáctá šifra
Zatím jsme šli víceméně stále na sever, na jedenáctku se konečně stáčíme na západ, šifra je u posedu sto metrů od kopce Zavíráku. Stejně jako o desítky dostáváme nápad hned, jednak Fredy vymyslí cestu bludištěm po ostrých, pravých a tupých úhlech, já vymyslím čtení výsledné cesty semaforem. Trochu nám zabere, než dáme dohromady správnou cestu a než zjistíme jak přesně se ten semafor čte, ale jinak šifra nedělá potíže. Chceme víc takovýchto šifer na týmovou spolupráci.

Dvanáctá šifra
Čas se pomalu chýlí ke konci, k památníku na dvanáctku přicházíme až o půl jedenácté. Ze strategického pohledu by asi bylo lepší, kdybychom si teď dali hned totálku a šli dál, ale nám se chce luštit. Navíc notová šifra vypadá lákavě, hudebníků je v týmu dost. Uděláme rychlou analýzu, vypíšeme intervaly, identifikujeme odpovídající nápovědu ze startovní obálky a odhalíme skrytý text o poměru frekvencí. Já vytahuji kalkulačku a přes Vojtovy protesty, že kalkulačku po nás určitě nechtěli, ukládáme do paměti dvanáctou odmocninu ze dvou a zkoušíme ji násobit rozdíly intervalů. Mám pocit že jsme blízko, ale bohužel nás opět zavede na scestí náhoda v šifře, která je opět pouze náhodou. Intervalů je v šifře totiž přesně třicet dva, což je náhodou i nejvyšší z čísel, které jsou na intervaly. A tak, místo abychom prostě vynásobili poměr intervalů číslem a to sečetli nebo odečetli s vedlejším, zkoušíme podle čísel vybrat dva odpovídající intervaly a s nimi počítat. To nikam nevede a jelikož zbývá do konce asi půlhodina, voláme si o řešení a jdeme na další stanoviště.

Třináctá šifra
Přesun na třináctku je velmi hektický, protože šifra každou chvíli zavírá, a tak si poslední kilometr dáváme během. Přicházíme tak tak, zapíšeme se do pořadí vezmeme si šifru a vzhledem k tomu, že do konce hry zbývá patnáct minut, což by nejspíš nestačilo ani na přesun, otevíráme stop obálku. Po cestě do cíle mi to přece jen nedá a chvíli zkouším něco z třináctky vyluštit, ale brzy mě to přestane bavit, přece jen už bylo dnes šifer dost.

V cíli je veselo, hlavně díky špekáčkům a burčáku. Dejv s Fredym se do burčáku aktivně pustí. Já si ještě stále pamatuji, jak to dopadlo předevčírem, tak si dám jen půlku pohárku. Trochu posilněni jdeme vyzvídat jak to bylo s těmi šiframi. Dozvíme se, že u pětky byly opravdu tři různé světla, což potěší Vojtu. Já se dozvím, že sedmnáct centimetrů u šestky a písmena A S v mřížce o osmnácti polích byly jen náhody. Nicméně celý princip sedmičky nám není schopen vysvětlit pořádně nikdo, ale to je nejspíš způsobeno tím burčákem. Obrovský respekt těm asi třem týmům co sedmičku zvládli, protože řešení není úplně lehké pochopit ani doma od počítače. Pozdravíme ještě pár známých a když dojde burčák, tak se jede domů.

Na závěr několik poznámek pro sebe a zbytek týmu.
Je asi dobrý nápad přečíst si pořádně pravidla a možná i diskuze z minulých ročníků. Až po hře jsem objevil jeden Yetiho příspěvek (dole v diskuzi), který hru velmi dobře popisoval. Možná by bylo fajn si příště víc projít minulé ročníky a udělat si lepší obrázek. Tohle se nám nevyplatilo hlavně ze začátku, kdy jsme zbytečně dlouho čekali se záchranou.
Proč jsem si k**** bral sebou pravítko (respektive dvě pravítka), když o něm v celé sekci vybavení není ani slovo. Jediná šifra, kdy se hodilo, bylo při znázorňování rovnoběžníků na desítce. Tam to navíc šlo narýsovat klidně i podle sešitu. Naopak jsme díky němu ztratili hromadu času na dvojce a svedlo nás na scestí na šestce. Poučení pro příště, pokud není explicitně napsáno jinak, doporučené vybavení není jen podmnožinou veškerého luštícího vybavení, které si na šifrovačku beru, ale je s ním identické.
Na výzvědy a obhlídky okolí posílat skupinky minimálně dvou lidí, protože jeden člověk snadno něco přehlédne, zvlášť pokud má díky dřívější kalbě ranní krizi už v osm večer.

Jinak byla iNula opravdu jiná a nevyzpytatelná, za což orgům za celý tým děkuji a třeba příště.

Reklamy

From → Šifry

Napsat komentář

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: