Přejít k obsahu webu

Krutá krůta a Nevíš

Červen 28, 2012

Na letošní krůtu jsme se chystali už docela dlouho. Po velmi vydařené Napalmně, o něco méně vydařeném Osudu a zákysu na pětce na Dnem se mi zdálo, že by se štěstí konečně mohlo otočit a Krůta by mohla být konečně první šifrovačka, kterou projdeme. Nicméně už od začátku se věci nevyvíjely příznivě. Hlavním problémem bylo složení týmu. Dejv nemohl, Wanda s Neklanem taky ne, respektive se jim asi moc nechtělo, a tak to chvíli vypadalo, že půjdeme s Fredym sami. Nakonec jsme naštěstí sehnali jako náhradníka Jiříka s tím, že ve třech se to lépe táhne.

Už začátek byl poněkud hektický. Jiřík přijel ráno do Brna v obleku a s milionem věcí, takže než si to všechno u nás vybalil, převlekl se a nasnídal se, bylo už docela dost hodin. Na start jsme to sice stihli tak tak, ale vidina bezproblémové šifrovačky se pomalu rozplývala. Fredy už na startu byl i se startovní obálkou, nicméně před startem jsme ještě museli absolvovat focení s krutografem Vítkem, kterému jsem mimochodem ve škole tou dobou dlužil asi pět protokolů, což mi na náladě také nepřidalo. No nic, zazněl gong a my jdeme na šifry.

První šifra
Je ráno, ve stínu příjemně, Jiřík se aktivně zapojuje a pomáhá, luštění je zábava. Celou situaci sice trochu kazí fakt, že půlka týmů je pryč dřív než si uvědomíme, že barvy jsou z vlajkové abecedy. Následné přiřazování dle barev a tvarů mi přijde trochu nejednoznačné, nicméně asi za 45 minut máme výsledek a jdeme na dvojku

Druhá šifra
Průchodovka asi na půl hodiny, připomíná mi to jednu šifru z Napalmu, kde se taky musela písmena převézt na morseovku a ta pak nějakým způsobem přečíst. Jiřík je stále aktivní, večer má v plánu se dívat na mistrovství Evropy ve fotbale, tak si něho děláme srandu, že to musíme projít aby to stihl.

Třetí šifra
Jdeme na jih kolem řeky, šifra je na nějaké betonové konstrukci, takže si po ránu trochu zalezu a odřu ruce. Šifru hlídá Marek Eliáš, opodál luští moje vedoucí diplomky Lenka s Yetim, nějak se mi zdá, že je dnes na krůtě celý ústav fyzikální elektroniky. Co se týče šifry, znaky supermarketů poznáváme za pár minut, přiřazení je taky hned. Proč mají stužky takové divné barvy nicméně nikoho nenapadá. Sluníčko svítí, začíná být pekelné vedro, help je nám k ničemu a tak čekáme na dead. Dead přijde, ale je to šifra! WTF? Na Krůtě není nic zadarmo. Po půlhodině luštění deadu jsme s Fredym oba dva nezávisle došli k závěru, že s tou původní šifrou to asi půjde líp. Jiřík si užívá svůj první životní pseudozákys, pekelně se nudí a moc nepomáhá. Po další půlhodině máme čtecí rámec, řešení ale nikde. Nápad, že barvy stužek odpovídají barvám fontů v názvech mě napadá po třech a půl hodinách. Využíváme služeb Google-over-telephone z čehož je moje sestra Marie, která se zrovna učí na patolu velmi nadšená, a běžíme k Balbínovu prameni. U toho si vzpomínám na Fredyho prorocká slova z příchodu na šifru, že řešení je stejně Balbínův pramen, protože nikam jinam se tady jít nedá.

Čtvrtá šifra
Balbínův pramen je docela na jih a já s hrůzou zjišťuji, že jestli to takhle půjde dál, vyjdeme za chvíli z mapy. Sedáme si u cesty se šifrou a luštíme. Jde nám to docela dobře, čtyřka nám sedla. Před nápovědou to sice nestíháme, ale celkově to trvá asi hodinu a patnáct minut. Řešení je Velké Holasecké jezero. Po nahlédnutí do mapy sice dvě jezera vidíme, ale ani jedno z nich není to naše. Tak to dopadá, když není doporučená mapa. Fredy se naštěstí trochu vyzná a tak asi po půlhodině šifru najdeme, tou dobou už jsme odhadem tak pět čísel za spodním okrajem mapy, hurá.

Pátá šifra
Žárovky, jupí fyzikální šifra. Po půl hodině mě smích přejde. Mřížky na krůtě jsme si všimli, tak předpokládáme, že se budou žárovky spojoval vodorovně a svisle, věta o zkratech nás ovšem mate. Máme teorii, že lze spojit všechny žárovky právě jedním způsobem, aby všechny svítily a nikde nebyl zkrat, tímhle ztrácíme další půlhodinu. Nápověda je nicméně tentokrát velmi nápomocná, takže řešení je za pár minut hotovo. Teď víme kam jít, ale nevíme kde to je! Volám opět sestře, ale ta už není doma, tak zkouším Dejva. Dejv se právě učí na makro, ale vyrušení ho očividně moc netrápí, takže za dalších pět minut už jsme na cestě na další stanoviště.

Šestá šifra
Dohledávka je tentokrát trochu složitější. Vidíme sice týmy, ale šifra nikde, já jen zběžně nakouknu pod most do kanalizace, kam teče potok a jde se dál. Jelikož nikde jinde ale nic není, vracíme se opět k mostu a Fredy leze dovnitř do kanálu. Za chvíli na mě volá, že našel místo, kam on by určitě šifru schoval, a musím konstatovat, že výklenek v kanálu je pro schování šifry opravdu jako stvořený. Celou věc trochu kazí fakt, že tam nic není. Orgové asi nemají kanalizaci v takové oblibě jako my. Jiřík se mezitím vydává proti proudu potoka a za chvíli je zpátky se šifrou, která byla pod jiným mostem asi o padesát metrů dál. Samotné luštění je docela pasivní, je sice už večer a chládek, s tím se ale pojí i vidina blízkého konce hry. No nic, tak dneska to zase neprojdeme. Moto s rotací nás zavádí na scestí podobně jako u žárovek, ale help po hodině vše napraví a za pár minut už zase voláme Dejvovi, jak na další stanoviště. Tentokrát je to něco složitější, ale zachrání nás dvě luštící slečny s mapou, které nám ji laskavě na podívání půjčí.

Sedmá šifra
Přesun na sedmičku je poněkud komplikovanější a zahrnuje několik špatných odbočení, získávání informací od domorodců, přebíhání železnice, šlapání po poli s obilím a určitě ještě dalších pár věcí, kterých by se správný krůtař měl raději vyvarovat. Na rozdíl od pětky a šestky je na sedmičce dost týmů, což dává tušit těžší šifru. A taky že jo, kolečka se šipkami nás nešetří. Trik s mincemi sice vymyslíme, ale co dál? Několik týmů odchází směrem do Tuřan a my jsme pořádně zakyslí. Jiřík to vzdal už někde na trojce, tak teď si jen stěžuje na zimu a celkově demoralizuje zbytek mužstva. Já na tom s morálkou taky nejsem nijak růžově, protože se mi udělalo docela špatně a hlavně se stále nemůžeme hnout z místa. Nápověda tentokrát zklame a tak po necelých dvou hodinách přesouváme luštění do hospody na fotbal.

Dohledávka hospody s fotbalem se v Chrlicích ukazuje jako docela obtížný úkol. Nicméně Jiřík už je opět motivován, takže brzy sedíme u stolu a koukáme na výkon českých fotbalistů. Překvapivě hrají docela dobře. Atmosféru trochu kazí tři štamgasti, s nimiž sedíme u stolu, a kteří mají každý skoro deset čárek na lístcích. Inu nic není dokonalé, tak vydržíme první poločas a jde se na bus do Brna. Zakouřený sportbar dokonal dílo na mém žaludku, který se po čtyřech hodinách spánku předešlou noc a celém dni na sluníčku ve třicetistupňových vedrech necítil nijak dobře, takže pozvracím parčík v Chrlicích na náměstí. Super. Zbytek cesty domů už naštěstí probíhá bez nehod a problémů.

Celkově se Krůta docela povedla, nicméně jsme mohli dopadnou výrazně lépe. Taky bych chtěl konečně někdy jít na šifrovačku s týmem v plném počtu, což se od Tmou nepovedlo. Ach jo.

Ještě několik zajímavých poznatků na konec:
Je poněkud smutné, když si člověk ze šifrovačky přinese domů víc klíšťat než vyluštěných šifer (Fredyho případ).
Taky je smutné, když si člověk před hrou vytiskne pomůcku od orgů pro luštění (krutý bikvět) hned dvakrát, ale pak ho nepoužije ani jednou (já a dead na trojce).
Mapa Brna, kterou jsme si vypůjčili od slečen na šestce byla identická s mapou kterou mám doma v šuplíku, ale nevzal jsem si ji, protože byla moc stará, nicméně byla výrazně větší.
Vysvětlovat někomu svoji pozici na mapě přes telefon a následné zpětné posílání instrukcí k cestě týmž kanálem není zcela triviální úkol.

Krutá Zákruta – tým Nevíš

Reklamy

From → Šifry

Napsat komentář

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: